en
cs
da
de
it
plČasté chyby
1. Chybná pozice
1.1 Studenti mohu dát 请/請 nebo 别 na chybnou pozici:
*吃请饭!
*吃饭请!
请吃饭!
*吃請飯!
*吃飯請!
請吃飯!
*吃别饭!
*吃饭别!
别吃饭!
*吃別飯!
*吃飯別!
別吃飯!
1.2 Pokud je ve stejné větě použito 请/請 i別, mohou mít studenti pochybnosti, jaké má být jejich pořadí.
*别请吃饭!
请别吃饭!
*別請吃飯!
請別吃飯!
1.3 Pokud je ve větě s 请/請 nebo別 použito příslovce, studenti ho mohou do věty chybně zařadit:
*先请喝茶。
*先喝茶请。
请先喝茶。
*先請喝茶。
*先喝茶請。
請先喝茶。
*只别喝咖啡。
*别喝只咖啡。
别只喝咖啡。
*只別喝咖啡。
*別喝只咖啡。
別只喝咖啡。
1.4 V rozkazovacích větách 请/請 a 别 obvykle stojí před předložkovou frází (frází s prepozičním slovesem), ale studenti je někdy mohou umísťovat až za ni.
*用中文请回答这个问题。
请用中文回答这个问题。
*用中文請回答這個問題。
請用中文回答這個問題。
别 může stát jak před předložkovou frází, tak za ní, ale obvykle se klade před předložkovou frázi. Tyto dvě věty mají mírně odlišný významový odstín:
在图书馆别说话。
在圖書館別說話。
别在图书馆说话。
別在圖書館說話。
Pro začátečníky je nejjednodušší soustředit se na nejběžnější konstrukci (tu ve druhé větě).
2. Nejasnosti ohledně toho, jaké sloveso může být použito
V rozkazovacích větách se používají především slovesa vyjadřující dobrovolné, ovladatelné činnosti. Studenti však mohou chybně používat 请/請 nebo 别 i se slovesy, u nichž nedává prosba ani zákaz smysl.
*请高兴一点。
*請高興一點。
*别喜欢我。
*別喜歡我。
Tip pro výuku:
Nechte studenty položit si otázku: Je rozumné a zdvořilé požádat někoho, aby tuto činnost vykonal? Pokud ano, 请/請 je pravděpodobně vhodné. Je to něco, s čím může posluchač skutečně hned přestat? Pokud ne, 别 je pravděpodobně nevhodné.
Dejte studentům seznam sloves a nechte je diskutovat, zda je lze použít v rozkazovací větě.
3. Pragmatické chyby nebo nevhodné použití
Čínské věty rozkazovací využívají řadu různých vyjadřovacích prostředků, přičemž 请/請 a 别 jsou jen dvě z možností. Volba vhodného způsobu rozkazu silně závisí na kontextu: jde o formální, nebo neformální situaci? Jaký je vztah mezi mluvčím a posluchačem? apod. Pokud mluvčí kontext nezohlední, může rozkaz působit buď přehnaně zdvořile, nebo naopak příliš tvrdě.
Níže je uvedeno několik příkladů nevhodného použití 请/請 a 别.
Nadužívání 请/請 v neformálních situacích
请/請 může mezi blízkými přáteli znít příliš formálně.
请你现在来我家。
請你現在來我家。
V tomto kontextu by následující věta zněla přirozeněji.
你现在来我家吧。
你現在來我家吧。
Používání 请/請 nebo 别 ve společensky nevhodných kontextech
Použití 请/請 nebo 别 ve společensky nevhodných situacích může způsobit, že rozkaz vyzní buď příliš měkce, nebo naopak příliš ostře.
Pokud je 请/請 proneseno rozzlobeně, působí přehnaně zdvořile nebo až sarkasticky:
请你关门！
請你關門！
Přirozenější alternativy podle míry rozčilení a vztahu mezi mluvčím a posluchačem:
关门！
麻烦你关一下门。
關門！
麻煩你關一下門。
Silný důraz na hierarchii a koncept tváře v čínské kultuře znamená, že přímý rozkaz s 别 vůči nadřazené osobě — učiteli, nadřízenému nebo staršímu příbuznému — může působit neuctivě. V takových situacích jsou vhodnější zdvořilé prosby, návrhy nebo nepřímé formulace.
Tip pro výuku
Aby studenti lépe pochopili, jak vybrat správný tón rozkazu podle situace a vztahu s posluchačem, využijte modelové situace. Nechte studenty diskutovat o tom, jaký typ rozkazu se v daném momentě hodí. Podle úrovně studentů jim můžete pro usnadnění připravit seznam hotových vět, ze kterých budou vybírat.
Chyby českých studentů
1.1 V rozkazovacích větách se čínské 请/請 překládá jako „prosím“. Studenti však mohou čínské 请/請 nadužívat, protože mohou mít tendenci překládat české „prosím“ doslovně v každé žádosti. V češtině navíc může slovo „prosím“ stát na začátku, uprostřed i na konci rozkazovací věty. V čínštině však 请/請 na konci věty stát nikdy nesmí.
1.2 Na rozdíl od českého „prosím“ musí být čínské 请/請 vždy pevně spojeno s následujícím slovesem (vyžadovanou akcí) a nemůže stát samostatně:
*请，我要水。
请给我一杯水
*請，我要水。
請給我一杯水。