Menu

zài
příslovce

„opět, znovu, zase“, „ještě“
HSK1 HSK2 TBCL1 TBCL2

Časté chyby

je příslovce, které vyjadřuje opakování činnosti nebo stavu v budoucnosti. Může také ve smyslu „ještě“ vyjadřovat zvýšení počtu opakování či délky trvání činnosti, nebo ve smyslu „a potom, a pak“ označovat časovou posloupnost dějů, které se ještě neodehrály.

1. Chybná pozice

Studenti někdy chybně umisťují 再 před podmět.

*我先去,然后你去。
我先去,然后你去。

*我先去,然後你去。
我先去,然後你去。

Studenti take někdy umisťují 再 před modální sloveso, zatímco ve slovosledu pro začátečníky 再 obvykle následuje až po modálním slovese

*你能看我吗?
你能看我吗?

*你能看我嗎?
你能看我嗎?

V konstrukci „先…… 再……“ by studenti měli myslet na to, že obě příslovce stojí až za podmětem a před slovesy, nikoli před podmětem.

*先她买东西上课。
她先买东西上课。

*先她買東西上課。
她先買東西上課。

2. Nejasnosti v umístění 再 v záporných větách

再 se v záporných větách může objevit buď před, nebo po záporce 没/沒 nebo 不, přičemž existují rozdíly ve významu i tónu:

a) Použití 再 po záporce se obvykle učí na začátečnické úrovni a má neutrální tón:

  • konstrukce „不 + + sloveso + 了“ vyjadřuje, že se daný děj nebo stav odteď přestává odehrávat a nebude se opakovat.
  • konstrukce „没/沒 + + sloveso“ vyjadřuje, že se děj už znovu neodehrál od určitého časového bodu nebo po dokončení daného děje

从那次会议后,我没再跟他联系。

從那次會議後,我沒再跟他聯繫。

Od té doby, co jsme měli tu schůzi, jsem ho už znovu nekontaktoval.

那个地方我不想再

那個地方我不想再

Na to místo už se nechci vracet.

b) Použítí 再 před záporkou se obvykle učí na mírně pokročilé úrovni a má důraznější tón:

  • Konstrukce „再 (也) + 不 + modální sloveso + sloveso + 了“ vyjadřuje pevné rozhodnutí mluvčího, že danou činnost už nikdy v budoucnu nehodlá opakovat.
  • Konstrukce „再 (也) + 没/沒 + sloveso“ vyjadřuje, že se děj od určitého okamžiku nebo po svém dokončení už nikdy znovu neodehrál.

她生病以后,我再也没见到过她。

她生病以後,我再也沒見到過她。

Poté, co onemocněla, jsem ji už znovu neviděl.
(První věta se odehrává někdy v minulosti a mluvčí ji od té doby neviděl.)

再也不想见到你。

再也不想見到你。

Už tě nechci nikdy (znovu) vidět.
(Mluvčí je rozhodnutý se od této chvíle už nikdy s posluchačem nesetkat.)

3. Nejasnosti ohledně použití 再 a 又

Obě slova mohou znamenat „znovu“ a vyjadřovat opakování děje nebo stavu. se však zpravidla používá pro opakování již proběhlých dějů v minulosti nebo přítomnosti. Naproti tomu se obvykle používá pro opakování dějů v budoucnosti.

*明天欢迎你们来。
明天欢迎你们来。

*我不能吃了,我已经吃饱了。
我不能吃了,我已经吃饱了。

*明天歡迎你們來。
明天歡迎你們來。

*我不能吃了,我已經吃飽了。
我不能吃了,我已經吃飽了。

V podmínkových větách lze použít , ale nikoli, například v konstrukci „再……,就……“. Toto použití se však na začátečnické úrovni nevyučuje.

*他喊,我就走。
喊,我就走。

*他喊,我就走。
喊,我就走。

Je třeba si také uvědomit, že užití 又 pro budoucí opakování se obvykle probírá až na mírně pokročilé úrovni. V tomto významu 又 zpravidla popisuje budoucí opakování, které působí jako opětovný návrat něčeho, zejména když:

a) situace je předvídatelná nebo pravidelná a je mimo kontrolu mluvčího (např. přírodní jevy);

b) mluvčí má pocit, že se děj opakuje už příliš často, a proto je podrážděný, stěžuje si nebo nesouhlasí.

V těchto případech nelze použít 再.

*明天是星期六了。
明天是星期六了。

*放假快结束了,要去上课了。
放假快结束了,要去上课了。

*明天是星期一。
明天是星期一了。

*明天是星期六了。
明天是星期六了。

*放假快結束了,要去上課了。
放假快結束了,要去上課了。

*明天是星期一。
明天是星期一了。

4. Nejasnosti ohledně použití 再 a 还/還

Obě slova mohou vyjadřovat děj nebo stav, který v budoucnu znovu nastane. Studenti proto mohou považovat slova 还/還 a za zaměnitelná všude tam, kde se říká, že se něco v budoucnosti „stane znovu“. Tento zmatek vzniká z neschopnosti rozlišit mezi pokračováním a přerušením:

  • 还/還 chápe situaci jako pokračující (nedošlo k přerušení, případně je budoucnost vnímána jako prodloužení toho, co právě probíhá).
  • chápe budoucí děj jako další výskyt (nový krok po dokončení, pauze nebo přerušení).

U některých sloves je volba mezi těmito dvěma výrazy jasně daná.

*他在吃饭呢。
在吃饭呢。

*他没来上课。
没来上课。

*他在吃飯呢。
在吃飯呢。

*他沒來上課。
沒來上課。

Tento sémantický rozdíl také vysvětluje, proč se v příkazech nebo pokynech používá , nikoli 还/還. Mluvčí totiž žádá posluchače, aby udělal něco, co je často novým krokem, nikoli pokračováním předchozího děje.

*你说得不好,请你说一遍。
你说得不好,请你说一遍。

*你說得不好,請你說一遍。
你說得不好,請你說一遍。

U dějů, které jsou objektivně opakovatelné, si mluvčí mohou vybrat mezi 还/還 a podle toho, zda budoucí děj subjektivně chápou jako pokračování, nebo jako nové opakování (další výskyt).

我希望我们以后能见面。

我希望我們以後能見面。

(Mluvčí předpokládá, že před příštím setkáním bude určitá časová prodleva.)

我希望我们以后能见面。

我希望我們以後能見面。

(Důraz je na 见面 – tedy že se mluvčí chce nadále setkávat i v budoucnu.)

这件事情今天办不了,我明天会来。

這件事情今天辦不了,我明天會來。

(jako pokračování této záležitosti)

这件事情今天办不了,我明天会来。

這件事情今天辦不了,我明天會來。

(jako další pokus / další návštěva)

Studenti také mohou přehlížet rozdíl v tónu sdělení: když mluvčí použije 还/還, klade důraz na pokračování děje a někdy může vyjadřovat i naléhavý tón; zatímco při použití klade důraz na opakování děje po přerušení a obvykle má sdělení neutrální tón.

我明天来。

我明天來。

Přijdu zase zítra.

我明天来。

我明天來。

Zítra přijdu znovu (ať se ti to líbí, nebo ne).

今天你没空。没关系,我明天来。

今天你沒空。沒關係,我明天來。

(neutrální vyznění vyjadřující budoucí opakování)

你要是不答应,我明天来。

你要是不答應,我明天來。

(výhružný tón vyjadřující odhodlání v pokračování v dané činnosti)

Slovosled při použití modálního slovesa se take liší: by mělo stát až za modálním slovesem, zatímco 还/還 by mělo stát před modálním slovesem.

*我要复习一遍。
我要复习一遍。

*他想听一会儿音乐。
想听一会儿音乐。

*我要復習一遍。
我要復習一遍。

*他想聽一會兒音樂。
想聽一會兒音樂。

L1 Chyby českých studentů

Čeští studenti si často zafixují, že znamená „znovu, opět, zase“, a používají ho primárně v tomto významu. Méně si ale uvědomují, že velmi často vyjadřuje také české „ještě“, zejména ve významu „ještě jeden / ještě jednou“. Tento význam si studenti často nespojují s , protože první slovo, které se naučí pro „ještě“, je — a to pak vede k nesprávnému používání v místech, kde se v čínštině použije .

给我一张纸。

給我一張紙。

Dej mi ještě jeden papír.
(Doslova: Znovu mi dej jeden papír.)

Aktivita do výuky: Můžu dostat ještě?

Formát

dvojice

Čas

15 minut

Materiály (volitelné):

kartičky s rolemi nebo obrázky

Postup:
  1. Učitel zopakuje použití 再 pro vyjádření zvýšení množství a uvede příklady, např.: 你能再给我一本书吗?/ 你能再給我一本書嗎?, 服务员,我想再要一杯/服務員,我想再要一杯。
  2. Učitel vysvětlí, že 再 se používá při žádosti o „ještě něco“ nebo aby někdo něco udělal „ještě jednou“.
  3. Třída se rozdělí do dvojic.
  4. Každá dvojice dostane nebo si vybere jeden scénář:

Scénář 1: V restauraci. Student A je host. Student B je číšník. Host už má jídlo nebo pití a zdvořile požádá o další pomocí 再, např.: 服务员,我想再要一杯/服務員,我想再要一杯。

Scénář 2: V obchodě. Student A je zákazník. Student B je prodavač. Zákazníkovi se líbí určitá věc a požádá o další kus nebo o nižší cenu pomocí 再, např.: 这件衣服能再便宜一点儿吗/這件衣服能再便宜一點兒嗎?

Scénář 3: Ve třídě. Student A je student. Student B je učitel nebo další student. Student potřebuje více kusů nějaké věci a žádá o ně pomocí 再, např.: 你能再给我一张纸吗/你能再給我一張紙嗎?

  1. Studenti se rozhodnou, kdo bude A a kdo B.
  2. Studenti si připraví rozhovor a použijí alespoň jednu větu s 再.
  3. Po skončení aktivity jedna nebo dvě dvojice předvedou svoji scénku celé třídě.
  4. Učitel poskytne krátkou zpětnou vazbu a potvrdí správné použití 再.