en
cs
da
de
it
pl
V nepřímé řeči se může objevit vložená otázka, která zachycuje, na co se někdo ptá, co někdo ví nebo o čem přemýšlí, například: „Zeptal se mě, jestli pan Wang přijde“ nebo „Nevím, kdo to je“.
V čínštině se nejčastěji používají tyto typy otázek:
- Otázka klad-zápor
- Otázka doplňovací – s otázkovým slovem, např.: shéi 谁/誰 „kdo“, nǎr 哪儿/哪兒 „kde“, shénme 什么/什麼 „co, jaký“, jǐ 几 „kolik“, wèishénme 为什么/為什麼 „proč“, atd.
- Otázka s háishi 还是/還是 „nebo“ dávající na výběr ze dvou možností
- Otázka zjišťovací zakončená tázací částicí ma 吗/嗎
Z těchto čtyř typů otázek lze jako vložené otázky v nepřímé řeči použít jen první tři. Mezi typická slovesa, která takovou vloženou otázku uvádí, patří zhīdao 知道 „vědět“, wèn 问/問 „ptát se“, gàosu 告诉/告訴 „říct“, wàng 忘 „zapomenout“.
Když je otázka vložená do věty, nemění se slovosled ani pozice tázacího slova. Celá věta má pak podobu věty oznamovací, nikoli tázací.
Zde je několik příkladů:
Slovosled
Slovesa jako wèn 问/問 „ptát se“ a gàosu 告诉/告訴 „říct“ obvykle vyžadují předmět. Pokud je tento předmět zároveň podmětem vložené otázky, může být podmět vložené otázky vynechán. Pokud se však předmět hlavního slovesa a podmět vložené otázky liší, musí být oba použity.
V této větě je wǒ 我 „já“ předmětem slovesa wèn 问/問 „ptát se“ a zároveň podmětem vložené otázky. Proto se neopakuje.
V této větě je slovo xuéshēng 学生/學生 „studenti“ předmětem slovesa gàosu 告诉/告訴 „říct“ a zároveň podmětem vložené otázky. Proto se neopakuje.
V této větě se předmět slovesa wèn 问/問 (Wáng xiānsheng 王先生) a podmět vložené otázky (tā bàba 他爸爸) liší.
Pro vyjádření „jestli“ nebo „zda“ v nepřímé řeči se používá konstrukce klad-zápor.
Funkce
1. Předání informace
Základní funkcí nepřímé řeči je předat obsah otázky formou oznamovací věty, případně se zeptat, zda někdo ví nebo uvádí nějakou informaci o ději či situaci.
2. Zjemnění požadavku
Při vznesení požadavku nebo dotazu lze použít nepřímou řeč, aby žádost působila jemněji — jako by člověk říkal: „Chtěl bych se zeptat…“ nebo „Zajímalo by mě…“. Například: