en
cs
da
de
it
plČasté chyby
有 má dva hlavní významy: vyjádření „vlastnictví“ a „existence“. Chyby spojené s používáním slovesa 有 mohou být také rozděleny do těchto dvou hlavních kategorií.
1. 有 vyjadřuje „vlastnictví“
1.1. Chyba při vytváření záporného tvaru
Ve větě s 有 může být použita pouze záporka 没/沒, a to podle pevného slovosledu 没有/沒有.
*他不有时间。
他没有时间。
*他有没时间。
他没有时间。
*他不有時間。
他沒有時間。
*他有沒時間。
他沒有時間。
V záporné větě by předmět slovesa 有 neměl být blíže určen číslovkou a měrovým slovem. Ty se objevují ve větě pouze tehdy, je-li taková kvantitativní informace jádrem (těžištěm) celého sdělení (např. při vyjádření porovnání/kontrastu).
*我没有一张电影票。
我没有电影票。
我没有一张电影票，我有两张。
*我沒有一張電影票。
我沒有電影票。
我沒有一張電影票，我有兩張。
Pozn.: Jediný způsob, jak přívlastek ve formě číslovky s měrovým slovem do záporné věty s 有 přidat, je vytvořit větu se zdůrazněným předmětem podle následujícího vzoru:
我一张电影票也没有。
我一張電影票也沒有。
1.2. Chyby vztahující se k předmětu
Když je předmětem podstatné jméno konkrétní, je předmět obvykle blíže určen (např. číslovkou, měrovým slovem, nějakým adjektivem). Výjimkou jsou 1) otázka, 2) odpověď na otázku, 3) věta vyjadřující srovnání, 4) výčet o dvou a více položkách.
我有钱。
我有一些钱。
我有三百块钱。
A：你有钱吗？ B：我有钱。/ 有。/我有。
我有苹果、香蕉和李子。
我有錢。
我有一些錢。
我有三百塊錢。
A：你有錢嗎？ B：我有錢。／有。／我有。
我有蘋果、香蕉和李子。
1.3. Chyby vztahující se k tvoření otázky
Jsou dva způsoby tvoření otázky zjišťovací se slovesem 有: otázka klad-zápor 有没有/有沒有, nebo přidání tázací částice 吗/嗎 na konec věty. Studenti-začátečníci někdy používají oba způsoby dohromady.
*你有没有自行车吗？
你有没有自行车？
你有自行车吗？
*你有沒有自行車嗎？
你有沒有自行車？
你有自行車嗎？
2. 有 vyjadřuje „existenci“
2.1. Chybný slovosled
Pevný slovosled věty existence je:
*有一家银行我们学校后面。
我们学校后面有一家银行。
*有一家銀行我們學校後面。
我們學校後面有一家銀行。
2.2. Chybně přidaná předložka 在
Častou chybou ve větách existence se slovesem 有 je přidání předložky 在 před lokativní podmět na začátku věty.
*在桌子上有一本书。
桌子上有一本书。
*在桌子上有一本書。
桌子上有一本書。
Pro zdůraznění rozdílu mezi větou existence a jiným typem vět obsahujících určení místa je možné probrat se studenty rozdíl mezi následujícími dvěma větami:
桌子上有一本书。
Na stole je (nějaká) kniha. (V této větě existence není potřeba dávat před lokativní podmět předložku 在).
桌子上有一本書。
我在桌子上放了一本书。
Dal jsem na stůl (nějakou) knihu. (V této větě je přeložka 在 nutná, protože je součástí předložkové fráze, která vyjadřuje, že předmět byl někam umístěn.)
我在桌子上放了一本書。
2.3. Absence záložky
Když je podmětem věty podstatné jméno obecné (nikoli jméno místa nebo vlastní jméno), je nutné za něj přidat záložku (záložky odpovídají českým vazbám předložky s podstatným jménem). Studenti někdy zapomenou záložku přidat, případně ji nevhodně umístí.
*帽子有一朵花。
帽子上有一朵花。
*旁边的图书馆有一家小饭馆。
图书馆的旁边有一家小饭馆。
*旁邊的圖書館有一家小飯館。
圖書館的旁邊有一家小飯館。
2.4. Chyby vztahující se k předmětu
V kladné větě existence je předmět obvykle blíže určen (např. frází s číslovkou nebo adjektivem). Existují však i výjimky, kdy předmět blíže určen být nemusí, např. při výčtu dvou a více položek nebo při porovnávání dvou položek.
房间里有书。
房间里有很多书。
房间里有几本书。
房间里有书、床、桌子、柜子。
房间里有书，没有书包。
房間裡有書。
房間裡有很多書。
房間裡有幾本書。
房間裡有書、床、桌子、櫃子。
房間裡有書，沒有書包。
V záporných větách existence by předmět neměl být blíže určen (číslovkou a měrovým slovem).
*我的房间里没有一本书。
我的房间里没有书。
*我的房間裡沒有一本書。
我的房間裡沒有書。
Předmět ve větě existence zpravidla představuje pro posluchače novou informaci – nemělo by se tedy jednat o konkrétní/určitý předmět.
*房间里有这本书。
房间里有一本书。
Pokud má ve větě být určitý/konkrétní předmět, nelze větu existence s 有 použít (je potřeba nahradit nějakou jinou konstrukcí – viz příklad).
*书桌上有我的电脑。
书桌上有一台电脑。
我的电脑在书桌上。
*書桌上有我的電腦。
書桌上有一台電腦。
我的電腦在書桌上。
Chyby českých studentů
有 se běžně překládá jako „mít“, což může české studenty navádět k tomu použít ho ve vazbách, ve kterých v češtině toto sloveso použijeme. V češtině např. říkáme „dnes mám narozeniny“, takže student začátečník může v čínštině udělat chybu a říct 今天我有生日 (místo 今天是我的生日). K podobné chybě by mohlo dojít např. u překladu otázky „kolik máš let?“ (你有几岁/你有幾歲？).
*我有发烧。
我发烧（了）。
*我有發燒。
我發燒（了）。