en
cs
da
de
it
plYǒu 有 „být, existovat“ patří mezi nedějová slovesa používaná ve větách existence. Podmětem věty existence s yǒu 有 je slovo nebo fráze vyjadřující určité místo, předmětem je potom neurčité podstatné jméno, které nese novou informaci. Věty existence s yǒu 有 se podobají větám s „there is“ nebo „there are“ v angličtině, které také vyjadřují, že „něco někde existuje“. V čínštině může podobnou funkci zastávat i sloveso shì 是 „být“ (viz Věty existence).
Slovosled
Základní věta
Ve větách existence sloveso yǒu 有 „být, existovat“ stojí mezi určením místa v čele věty a předmětem.
Zápor
Ve větách existence s yǒu 有lze použít pouze záporku méi 没/沒, nikdy záporku bù 不. V záporných větách je předmětem zpravidla obecné podstatné jméno bez číslovkového učení. To se objevuje ve větě pouze tehdy, je-li počet něčeho hlavní sdělovanou informací ve větě.
Sloveso yǒu 有 „být, existovat“ lze v záporné větě vynechat
Otázka
Otázku zjišťovací se slovesem yǒu 有 „být, existovat“ lze vytvořit dvěma způsoby. První možností je přidat na konec věty tázací částici ma 吗/嗎, druhou možností je vytvořit otázku klad-zápor yǒu méi yǒu 有没有/有沒有. Pravidlo ohledně záporných vět platí i pro tvoření otázek: předmět by měl být obecný a číslovkové určení (číslova + měrové slovo) by mělo být použito pouze tehdy, pokud je daný počet hlavní sdělovanou informací ve větě.
Na výše uvedené otázky lze odpovědět kladně pomocí yǒu 有, nebo záporně pomocí (méi) yǒu 没/沒(有). Ve stručné odpovědi lze použít jen yǒu 有 nebo (méi) yǒu 没/沒(有) jako samostatný přísudek, tedy bez nutnosti opakovat celou větu.
S příslovcem
Podobně jako u ostatních sloves se i v případě slovesa yǒu 有 dává příslovce před sloveso.
Vynechání podmětu
Pokud je jasný kontext, může být podmět před slovesem yǒu 有 vynechán.
Funkce
1. Yǒu 有 jako sloveso existence
Věta existence s yǒu 有 vyjadřuje, že nějací lidé nebo nějaké věci se nacházejí nebo existují na určitém místě. Předmětem je většinou neurčité podstatné jméno, které představuje něco pro posluchače neznámého. V kladné větě je předmět často blíže určen přívlastkem tvořeným adjektivem nebo číslovkou doprovázenou měrovým slovem.
Na pozici lokativního podmětu na začátku věty může být 1) podstatné jméno, 2) podstatné jméno/zájmeno + záložka nebo 3) jméno místa.
Pozor, před lokativní podmět se nedává předložka zài 在 „v, na“.
V čínských větách existence s yǒu 有 může stát na pozici podmětu také slovo vyjadřující čas (např. „dnes“, „letos“). Toto slovo umisťuje existenci nějakého předmětu do časového rámce.
Rozdíl mezi slovesy existence yǒu 有 „být, existovat“ a shì 是 „být“
Věty existence s yǒu 有 se zpravidla používají k oznámení existence jednoho nebo více předmětů na určitém místě. Uvádějí pro posluchače novou informaci a sdělují, že „někde je něco“. Oproti tomu věty existence s shì 是 „být“ identifikují předmět, o kterém již víme, že se někde vyskytuje. Zpravidla popisují jen jeden předmět a vyjadřují, že „ta věc, která je někde, je to a to“. Rozdíl naznačují následující příklady: