再

再

zài

příslovce

Časté chyby

再 je příslovce, které vyjadřuje opakování činnosti nebo stavu v budoucnosti. Může také ve smyslu „ještě“ vyjadřovat zvýšení počtu opakování či délky trvání činnosti, nebo ve smyslu „a potom, a pak“ označovat časovou posloupnost dějů, které se ještě neodehrály.

1. Chybná pozice

Studenti někdy chybně umisťují 再 před podmět.

Studenti take někdy umisťují 再 před modální sloveso, zatímco ve slovosledu pro začátečníky 再 obvykle následuje až po modálním slovese

V konstrukci „先…… 再……“ by studenti měli myslet na to, že obě příslovce stojí až za podmětem a před slovesy, nikoli před podmětem.

2. Nejasnosti v umístění 再 v záporných větách

再 se v záporných větách může objevit buď před, nebo po záporce 没/沒 nebo 不, přičemž existují rozdíly ve významu i tónu:

a) Použití 再 po záporce se obvykle učí na začátečnické úrovni a má neutrální tón:

• konstrukce „不 + 再 + sloveso + 了“ vyjadřuje, že se daný děj nebo stav odteď přestává odehrávat a nebude se opakovat.
• konstrukce „没/沒 + 再 + sloveso“ vyjadřuje, že se děj už znovu neodehrál od určitého časového bodu nebo po dokončení daného děje

b) Použítí 再 před záporkou se obvykle učí na mírně pokročilé úrovni a má důraznější tón:

• Konstrukce „再 (也) + 不 + modální sloveso + sloveso + 了“ vyjadřuje pevné rozhodnutí mluvčího, že danou činnost už nikdy v budoucnu nehodlá opakovat.
• Konstrukce „再 (也) + 没/沒 + sloveso“ vyjadřuje, že se děj od určitého okamžiku nebo po svém dokončení už nikdy znovu neodehrál.

3. Nejasnosti ohledně použití 再 a 又

Obě slova mohou znamenat „znovu“ a vyjadřovat opakování děje nebo stavu. 又 se však zpravidla používá pro opakování již proběhlých dějů v minulosti nebo přítomnosti. Naproti tomu 再 se obvykle používá pro opakování dějů v budoucnosti.

V podmínkových větách lze použít 再, ale 又 nikoli, například v konstrukci „再……，就……“. Toto použití se však na začátečnické úrovni nevyučuje.

Je třeba si také uvědomit, že užití 又 pro budoucí opakování se obvykle probírá až na mírně pokročilé úrovni. V tomto významu 又 zpravidla popisuje budoucí opakování, které působí jako opětovný návrat něčeho, zejména když:

a) situace je předvídatelná nebo pravidelná a je mimo kontrolu mluvčího (např. přírodní jevy);

b) mluvčí má pocit, že se děj opakuje už příliš často, a proto je podrážděný, stěžuje si nebo nesouhlasí.

V těchto případech nelze použít 再.

4. Nejasnosti ohledně použití 再 a 还/還

Obě slova mohou vyjadřovat děj nebo stav, který v budoucnu znovu nastane. Studenti proto mohou považovat slova 还/還 a 再 za zaměnitelná všude tam, kde se říká, že se něco v budoucnosti „stane znovu“. Tento zmatek vzniká z neschopnosti rozlišit mezi pokračováním a přerušením:

• 还/還 chápe situaci jako pokračující (nedošlo k přerušení, případně je budoucnost vnímána jako prodloužení toho, co právě probíhá).
• 再 chápe budoucí děj jako další výskyt (nový krok po dokončení, pauze nebo přerušení).

U některých sloves je volba mezi těmito dvěma výrazy jasně daná.

Tento sémantický rozdíl také vysvětluje, proč se v příkazech nebo pokynech používá 再, nikoli 还/還. Mluvčí totiž žádá posluchače, aby udělal něco, co je často novým krokem, nikoli pokračováním předchozího děje.

U dějů, které jsou objektivně opakovatelné, si mluvčí mohou vybrat mezi 还/還 a 再 podle toho, zda budoucí děj subjektivně chápou jako pokračování, nebo jako nové opakování (další výskyt).

Studenti také mohou přehlížet rozdíl v tónu sdělení: když mluvčí použije 还/還, klade důraz na pokračování děje a někdy může vyjadřovat i naléhavý tón; zatímco při použití 再 klade důraz na opakování děje po přerušení a obvykle má sdělení neutrální tón.

Slovosled při použití modálního slovesa se take liší: 再 by mělo stát až za modálním slovesem, zatímco 还/還 by mělo stát před modálním slovesem.

L1 Chyby českých studentů

Čeští studenti si často zafixují, že 再 znamená „znovu, opět, zase“, a používají ho primárně v tomto významu. Méně si ale uvědomují, že 再 velmi často vyjadřuje také české „ještě“, zejména ve významu „ještě jeden / ještě jednou“. Tento význam si studenti často nespojují s 再, protože první slovo, které se naučí pro „ještě“, je 还 — a to pak vede k nesprávnému používání 还 v místech, kde se v čínštině použije 再.