en
cs
da
de
it
plYòu 又, zài 再 a hái 还/還 mají společnou funkci: všechny vyjadřují opakování a časový posun děje. Přestože se v obecném významu „znovu / opět / ještě“ mohou překrývat, zásadně se liší v umístění ve větě a v tom, jak mluvčí vnímá vztah děje k času a realitě.
Yòu 又 často znamená, že se něco znovu stalo jako opakovaná událost (už se to stalo dříve nebo se stejná situace vrací).
Zài 再 se používá pro něco, co se stane znovu později nebo „ještě jednou“ (opakování ještě nenastalo).
Hái 还/還 zdůrazňuje pokračování, které může vycházet buď z děje či stavu samotného, nebo z perspektivy mluvčího.
Srovnej s: Příslovce yòu 又 a Příslovce zài 再 a Příslovce hái 还/還
Rozdíly
1. Pozice při použití s modálním slovesem
Pokud je ve větě modální sloveso (např. néng 能 „moci“, yào 要 „chtít“, huì 会 „umět“), yòu 又 a hái 还/還 se dávají před něj, zatímco zài 再 se dává až za něj (před hlavní sloveso věty).
2. Pozice při použití se záporkou
Pokud je ve větě záporka bù 不 „ne“ nebo , méi 没/沒 „ne“ yòu 又 a hái 还/還 se dávají před ni, zatímco zài 再 obvykle následuje až za záporkou.
Yòu 又+ méi 没/沒 vyjadřuje, že se něco opět nestalo v minulosti nebo přítomnosti.
Hái 还/還 + méi 没/沒 vyjadřuje, že nějaký děj nebo stav dosud nenastal.
Méi 没/沒 + zài 再 vyjadřuje, že se daný děj po určité době nebo po dokončení předchozího děje už znovu neopakoval.
Bù 不 + zài 再 vyjadřuje, že daný děj nebo stav bude ukončen.
3. Vyjádření opakování
K vyjádření toho, že se nějaký děj nebo stav znovu opakoval v minulosti nebo přítomnosti, lze použít pouze yòu 又 „opět, znovu, zase“. Ve větách s yòu 又 obvykle už proběhl jak původní děj, tak jeho opakování, a často se ve větě objevuje také částice le 了.
Pro vyjádření opakování v budoucnosti se používá zài 再 „opět, znovu, zase“ / „ještě“. V tomto případě se yòu 又 obvykle nepoužívá.
Hái 还/還 může označovat také budoucí děj nebo stav, který se znovu objeví. K tomu dochází tehdy, když je situace chápána jako pokračující v čase. Pocit kontinuity může vycházet z děje nebo stavu samotného (např. probíhající činnost, trvající stav, existující dohoda) nebo také z toho, jak mluvčí situaci chápe a podává.
Pokud však mluvčí budoucí děj pojme jako nový další výskyt, lze použít zài 再. V některých kontextech se tato dva výrazy mohou stát zaměnitelnými podle toho, jak je situace mluvčím vnímána. Příklady jsou uvedeny v odpovědích B1 a B2 níže.
4. Vyjádření přidání nebo navýšení
Zài 再 lze použít u sloves i adjektiv ve funkci přísudku k vyjádření, že se něco udělá navíc, ještě, znovu, s důrazem na zvýšení počtu opakování či délky trvání činnosti nebo množství předmětu. Yòu 又 ani hái 还/還 tento význam vyjádřit nemohou.
Yòu 又 může uvádět druhou větu souvětí, která označuje další děj navazující na již proběhlý děj zmíněný v první větě. V tomto použití se často překládá jako „a také“ a je zaměnitelné s hái 还/還, které v tomto kontextu znamená „a navíc“. Rozdíl je v tónu sdělení: yòu 又 často vyjadřuje postoj mluvčího (např. překvapení nebo podráždění), zatímco hái 还/還 je neutrální. Zài 再 v tomto typu vět použít nelze.
Pokud yòu 又 uvádí další děj, který už proběhl, a tento děj negován pomocí záporky bù 不 „ne“, doslovný význam takového spojení je „a také neudělat něco“. V přirozeném překladu však odpovídá významu „ani“. V tomto případě nelze použít hái 还/還.
5. Vyjádření časové posloupnosti
Zài 再 i yòu 又 mohou označovat sérii dějů nebo stavů, ale používají se v odlišných časových rámcích. Zài 再 se používá u zvykových činností nebo u dějů a stavů, které nastanou v budoucnosti. Yòu 又 se používá u dějů nebo stavů, které už nastaly v minulosti nebo přítomnosti.
V tomto významu se zài 再 často objevuje ve struktuře xiān…… zài…… 先…… 再……, která znamená znamená „nejdřív…, potom…“ a vyjadřuje, že jeden děj proběhne a poté následuje další. Ta se běžně používá při udílení pokynů v chronologickém pořadí. V těchto kontextech nelze použít yòu 又 ani hái 还/還.
Yòu 又 může znamenat také „a potom; a také“. Lze ho použít ve druhé větě souvětí k popisu série dějů nebo stavů, které už proběhly v minulosti nebo přítomnosti, a to v rámci struktury xiān…… yòu…… 先…… 又…… „nejdřív…, potom…“. V tomto případě nelze použít zài 再 ani hái 还/還, protože zài 再 nelze použít u dějů nebo stavů, které už nastaly, a hái 还/還 vyjadřuje přidání nějaké činnosti, nikoli pořadí dějů.