en
cs
da
de
it
plUžití slovesa shì 是 „být“ má v čínštině určitá specifika. Jedná se o sponové sloveso, které slouží pro vyjádření identifikace, existence nebo příslušnosti k nějaké skupině/kategorii.
Sloveso shì 是 spojuje podmět a přísudek, přičemž oba jsou zpravidla vyjádřeny podstatným jménem nebo zájmenem. V tom je jeho použití podobné s češtinou (např. „On je učitel.“). Na rozdíl od češtiny však za ním nemůže stát adjektivum ve funkci přísudku (např. „On je vysoký.“).
Při použití shì 是 „být“ jako slovesa existence je podmětem věty zpravidla místo nebo čas (např. „Na stole je váza.“).
Slovosled
Základní věta
Shì 是 „být“ stojí mezi podmětem a předmětem.
Zápor
Ve větě se slovesem shì 是 může být zápor vytvořen pouze záporkou bù 不.
Otázka
Otázku zjišťovací (ano-ne) se slovesem shì 是 lze vytvořit dvěma způsoby. První možností je přidat na konec věty tázací částici ma 吗/嗎, druhou možností je vytvořit otázku klad-zápor shì bú shì 是不是.
Na výše uvedené otázky můžeme odpovědět kladně pomocí shì (de) 是(的) nebo duì 对/對, nebo záporně pomocí bú (shì) 不(是). Ve stručné odpovědi lze použít jen shì (de) 是(的), duì 对/對 nebo bú (shì) 不是 jako samostatný přísudek, tedy bez nutnosti opakovat celou větu.
Shì de 是的 je v porovnání se samostatným shì 是 důraznější a také formálnější. Může se použít i v odpovědi na otázku obsahující jiné sloveso než shì 是, nicméně v tom případě je očekáváno následní doplnění celé odpovědi obsahující sloveso z otázky.
S příslovcem
Podobně jako u ostatních sloves se i v případě slovesa shì 是 „být“ dává příslovce před sloveso.
S modálním slovesem
Modální sloveso stojí před slovesem shì 是 „být“.
Funkce
1. Shì 是 jako sloveso identifikace
Hlavní funkcí slovesa shì 是 „být“ je vyjadřovat identifikační vztah mezi dvěma členy věty, tedy že podmět je totéž co předmět. Podmětem je zpravidla podstatné jméno nebo zájmeno a předmětem je nejčastěji podstatné jméno. Podmět a předmět lze často prohodit, aniž by došlo k výrazné změně významu celého sdělení. Věty se však liší svou informační strukturou – nová informace stojí na konci věty.
2. Shì 是 vyjadřuje příslušnost k určité kategorii
Shì 是 „být“ se často také používá pro vyjádření toho, že podmět náleží k nějaké kategorii nebo skupině. Podmětem může v takovém případě být podstatné jméno, zájmeno, fráze s číslovkou, slovesná fráze nebo věta s podmětem a přísudkem. Zatímco u předchozí funkce slovesa identifikace šlo zaměnit pozici podmětu a předmětu ve větě, u tohoto použití je zaměnit nelze.
Pozor: sloveso shì 是 je často vynecháno, pokud předmět obsahuje číslovku (cena, věk, čas, datum, výška, váha).
Sloveso shì 是 „být“ se řadí mezi nedějová slovesa, což znamená, že na rozdíl od dějových sloves k němu nemohou být připojeny vido-časové částice zhe 着/著, guo 过/過 a le 了 vyjadřující průběh nebo uskutečnění děje. Je-li to potřeba, lze větu časově zařadit pomocí určení času – například pomocí příslovce času stojícícm před slovesem shì 是 „být“ nebo přívlastku uvedeného před předmětem.
Věty se slovesem shì 是 „být“ však mohou být na konci opatřeny modální částicí le 了2, která označuje změnu situace.
3. Shì 是 jako sloveso existence
Shì 是 „být“ lze také použít jako sloveso existence. Věta má v tom případě tzv. lokativní podmět (slovo vyjadřující nějaké místo) a předmětem může být podstatné jméno (určité či neurčité). Pozici podmětu a předmětu nelze zaměnit.
Toto použití slovesa shì 是 „být“ je podobné jako u dalšího slovesa existence yǒu 有 „být někde, existovat“. Existuje však rozdíl ve významu a použití těchto dvou sloves (podrobněji pod heslem Věta existence).
Rozdíl mezi slovesy existence yǒu 有 „být, existovat“ a shì 是 „být“
Věty existence s yǒu 有 „být, existovat“ se zpravidla používají pro popis existence, kterou mluvčí vnímá jako dočasnou nebo nahodilou, zatímco věty s shì 是 „být“ vyjadřují existenci vnímanou jako trvalou, případně výlučnou. Rozdíl naznačují následující příklady: