en
cs
da
de
it
plZáporky méi 没/沒 a méiyǒu 没有/沒有 se používají hlavně k negaci minulých nebo dosud nedokončených dějů, dále k negaci vlastnictví a existence.
Sloveso yǒu 有 může vyjadřovat vlastnictví („mít“) a existenci („být“ – někde se něco nachází). Je to jediné sloveso, které se vždy neguje pomocí méi 没/沒.
V případě použití před dějovým slovesem méi 没/沒 / méiyǒu 没有/沒有 „ne“ vyjadřuje, že se děj neuskutečnil nebo nebyl dokončen.
Záporky méi 没/沒 a méiyǒu 没有/沒有 jsou vzájemně zaměnitelné při vyjadřování nedokončených dějů. Méi 没 je běžnější v neformálním mluveném jazyce, zatímco méiyǒu 没有/沒有 je o něco formálnější a častější v psaném projevu.
Srovnej s: Záporka bù 不 „ne“
Slovosled
Základní slovosled
Záporka méi 没/沒 / méiyǒu 没有/沒有 „ne“ se dává před sloveso. Je-li tímto slovesem yǒu 有 „mít, být (existovat)“, používá se pouze záporka méi 没/沒.
V mluvené čínštině se yǒu 有 někdy vynechává, pokud je negována existence nebo vlastnictví u krátkých, konkrétních podstatných jmen jako qián 钱/錢 „peníze“, chē 车/車 „auto“, rén 人 „člověk“, nebo u ustálených výrazů typu méi shì 没事/沒事 „nevadí, to je v pořádku“ či méi bànfǎ 没办法/沒辦法 „nedá se nic dělat”.
V případě ostatních sloves nemůže být sloveso vynecháno.
Vido-časová částice guo 过/過 vyjadřuje v minulosti získanou zkušenost. Sloveso s touto částicí se neguje pomocí záporky méi 没/沒. Pro silnější zdůraznění lze místo méi 没/沒 použít také méiyǒu 没有/沒有.
Srovnej s: Vido-časová částice le 了 1
Srovnej s: Vido-časová částice guo 过/過
Otázka
Otázku zjišťovací (ano-ne) lze vytvořit dvěma způsoby.
Prvním je přidání tázací částice ma 吗/嗎 na konec věty.
Druhým způsobem tvoření otázky zjišťovací je otázka klad-zápor, vytvořená spojením kladného a záporného tvaru slovesa.
Pokud hlavním slovesem není yǒu 有, lze kladný a záporný tvar yǒu 有 použít také před hlavním slovesem.
S příslovcem
Příslovce jako yě 也 „také“, dōu 都 „všichni, oba“ a hái 还/還 „ještě, stále“ obvykle stojí před záporkou méi 没/沒 / méiyǒu 没有/沒有 „ne“.
S předložkovou frází
Méi 没/沒 / méiyǒu没有/沒有 „ne“ většinou stojí před předložkovou frází (frází s prepozičním slovesem). V mluveném jazyce je upřednostňována varianta méi 没/沒.
Méi 没/沒 / méiyǒu没有/沒有 „ne“ může někdy stát až přímo před hlavním slovesem a negovat pouze toto sloveso. Tato konstrukce se používá především pro vyjádření zdůraznění nebo kontrastu.
Funkce
1. Méi 没 / méiyǒu 没有/沒有 „ne“ vyjadřuje, že činnost neproběhla nebo nebyla dokončena
Před dějovým slovesem méi 没/沒 / méiyǒu 没有/沒有 vyjadřuje, že se děj neuskutečnil nebo není dokončen. Děj se často, ale ne vždy, vztahuje k minulosti. Čas bývá vyjádřen časovým výrazem nebo je zřejmý z kontextu.
Pokud má být vyjádřeno, že děj dosud není dokončen, ale očekává se jeho dokončení v budoucnu, lze před méi 没/沒 / méiyǒu 没有/沒有 umístit hái 还/還 „ještě, stále“.
Při vyjadřování minulých zkušeností, tedy toho, že něco nebylo nikdy uděláno nebo vyzkoušeno, se ve větě používá vido-časová částice guo 过/過, která označuje zkušenost v minulosti. Zápor takové věty se tvoří pomocí méi 没/沒.
Srovnej s: Vido-časová částice le 了 1
Srovnej s: Vido-časová částice guo 过/過
2. Méi 没 „ne“ vyjadřuje neexistenci nebo nevlastnictví něčeho
Ve spojení se slovesem yǒu 有 „mít; být (existovat)“ vyjadřuje méi 没/沒, že někdo něco nevlastní nebo že něco neexistuje.