Menu

没
沒
záporka
没有
沒有
záporka

„ne“
HSK1 TBCL2

Záporky méi 没/沒 a méiyǒu 没有/沒有 se používají hlavně k negaci minulých nebo dosud nedokončených dějů, dále k negaci vlastnictví a existence.

Sloveso yǒu 有 může vyjadřovat vlastnictví („mít“) a existenci („být“ – někde se něco nachází). Je to jediné sloveso, které se vždy neguje pomocí méi 没/沒.

V případě použití před dějovým slovesem méi 没/沒 / méiyǒu 没有/沒有 „ne“ vyjadřuje, že se děj neuskutečnil nebo nebyl dokončen.

Záporky méi 没/沒 a méiyǒu 没有/沒有 jsou vzájemně zaměnitelné při vyjadřování nedokončených dějů. Méi 没 je běžnější v neformálním mluveném jazyce, zatímco méiyǒu 没有/沒有 je o něco formálnější a častější v psaném projevu.

Srovnej s: Záporka bù 不 „ne“

Slovosled

Základní slovosled

Záporka méi 没/沒 / méiyǒu 没有/沒有 „ne“ se dává před sloveso. Je-li tímto slovesem yǒu 有 „mít, být (existovat)“, používá se pouze záporka méi 没/沒.

podmět
我
我
Wǒ
没/沒/ 没有/沒有
没
沒
méi
sloveso
有
有
yǒu
předmět
姐妹。
姐妹。
jiěmèi.
Nemám (žádné) sestry.
podmět
这儿
這兒
Zhèr
没/沒/ 没有/沒有
没
沒
méi
sloveso
有
有
yǒu
předmět
人。
人。
rén.
Tady nikdo není.

V mluvené čínštině se yǒu 有 někdy vynechává, pokud je negována existence nebo vlastnictví u krátkých, konkrétních podstatných jmen jako qián 钱/錢 „peníze“, chē 车/車 „auto“, rén 人 „člověk“, nebo u ustálených výrazů typu méi shì 没事/沒事 „nevadí, to je v pořádku“ či méi bànfǎ 没办法/沒辦法 „nedá se nic dělat”.

podmět
这儿
這兒
Zhèr
没/沒/ 没有/沒有
没
沒
méi
předmět
人。
人。
rén.
Tady nikdo není.

V případě ostatních sloves nemůže být sloveso vynecháno.

podmět
我
我
Wǒ
没/沒/ 没有/沒有
没
沒
méi
sloveso
吃
吃
chī
předmět
早饭。
早飯。
zǎofàn.
Neměl jsem snídani. (Nesnídal jsem.)

Vido-časová částice guo 过/過 vyjadřuje v minulosti získanou zkušenost. Sloveso s touto částicí se neguje pomocí záporky méi 没/沒. Pro silnější zdůraznění lze místo méi 没/沒 použít také méiyǒu 没有/沒有.

podmět
我
我
Wǒ
没/沒/ 没有/沒有
没
沒
méi
sloveso
坐
坐
zuò
过/過
过
過
guo
předmět
飞机。
飛機。
fēijī.
Nikdy jsem neletěl letadlem.
Srovnej s: Vido-časová částice le 了 1
Srovnej s: Vido-časová částice guo 过/過

Otázka

Otázku zjišťovací (ano-ne) lze vytvořit dvěma způsoby.

Prvním je přidání tázací částice ma 吗/嗎 na konec věty.

podmět
你
你
Nǐ
没/沒/ 没有/沒有
没
沒
méi
sloveso
有
有
yǒu
předmět
电脑
電腦
diànnǎo
吗/嗎?
吗?
嗎?
ma?
Ty nemáš počítač?
podmět
你
你
Nǐ
没/沒/ 没有/沒有
没有
沒有
méiyǒu
sloveso
吃
吃
chī
předmět
饭
飯
fàn
吗/嗎?
吗?
嗎?
ma?
Ty jsi nejedl? (Ty ses nenajedl?)

Druhým způsobem tvoření otázky zjišťovací je otázka klad-zápor, vytvořená spojením kladného a záporného tvaru slovesa.

podmět
你
你
Nǐ
sloveso
有
有
yǒu
没/沒/ 没有/沒有
没
沒
méi
sloveso
有
有
yǒu
předmět
电脑
電腦
diànnǎo
Máš počítač?
podmět
你
你
Nǐ
sloveso
吃
吃
chī
没/沒/ 没有/沒有
没
沒
méi
sloveso
吃
吃
chī
předmět
饭?
飯?
fàn?
Jedl jsi? (Najedl ses?)

Pokud hlavním slovesem není yǒu 有, lze kladný a záporný tvar yǒu 有 použít také před hlavním slovesem.

podmět
你
你
Nǐ
有
有
有
yǒu
没/沒/ 没有/沒有
没
沒
méi
有
有
有
yǒu
sloveso
吃
吃
chī
předmět
饭?
飯?
fàn?
Jedl jsi? (Najedl ses?)

S příslovcem

Příslovce jako yě 也 „také“, dōu 都 „všichni, oba“ a hái 还/還 „ještě, stále“ obvykle stojí před záporkou méi 没/沒 / méiyǒu 没有/沒有 „ne“.

podmět
我
我
Wǒ
příslovce
也
也
yě
没/沒/ 没有/沒有
没
沒
méi
sloveso
有
有
yǒu
předmět
电脑。
電腦。
diànnǎo.
Já také nemám počítač.
podmět
我
我
Wǒ
příslovce
还
還
hái
没/沒/ 没有/沒有
没
沒
méi
sloveso
吃
吃
chī
předmět
饭。
飯。
fàn.
Ještě jsem nejedl.
podmět
他们
他們
Tāmen
příslovce
都
都
dōu
没/沒/ 没有/沒有
没
沒
méi
sloveso
说
說
shuō
předmět
话。
話。
huà.
Nikdo z nich nemluvil.
(doslova „Všichni nemluvili.“)

S předložkovou frází

Méi 没/沒 / méiyǒu没有/沒有 „ne“ většinou stojí před předložkovou frází (frází s prepozičním slovesem). V mluveném jazyce je upřednostňována varianta méi 没/沒.

podmět
我
我
Wǒ
没/沒/ 没有/沒有
没
沒
méi
předložková fráze
在家
在家
zài jiā
sloveso
吃
吃
chī
předmět
早饭。
早飯。
zǎofàn.
Nejedl jsem doma snídani.

Méi 没/沒 / méiyǒu没有/沒有 „ne“ může někdy stát až přímo před hlavním slovesem a negovat pouze toto sloveso. Tato konstrukce se používá především pro vyjádření zdůraznění nebo kontrastu.

podmět
我
我
Wǒ
předložková fráze
在家
在家
zài jiā
没/沒/ 没有/沒有
没
沒
méi
sloveso
吃
吃
chī
předmět
早饭。
早飯。
zǎofàn.
Doma jsem nejedl snídani.
(Ale dělal jsem doma něco jiného.)

Funkce

1. Méi 没 / méiyǒu 没有/沒有 „ne“ vyjadřuje, že činnost neproběhla nebo nebyla dokončena

Před dějovým slovesem méi 没/沒 / méiyǒu 没有/沒有 vyjadřuje, že se děj neuskutečnil nebo není dokončen. Děj se často, ale ne vždy, vztahuje k minulosti. Čas bývá vyjádřen časovým výrazem nebo je zřejmý z kontextu.

我昨天没学习。
我昨天沒學習。
Wǒ zuótiān méi xuéxí.
Včera jsem se neučil.
孩子没睡觉。
孩子沒睡覺。
Háizi méi shuì jiào.
Dítě nespalo.
今天我也没上课。
今天我也沒上課。
Jīntiān wǒ yě méi shàng kè.
Dnes jsem taky nebyl na hodině (vyučování).
昨天我没吃晚饭,因为我不饿。
昨天我沒吃晚飯,因為我不餓。
Zuótiān wǒ méi chī wǎnfàn, yīnwèi wǒ bú è.
Včera jsem si nedal večeři, protože jsem neměl hlad.
下雨了,弟弟没去公园玩儿。
下雨了,弟弟沒去公園玩兒。
Xià yǔ le, dìdi méi qù gōngyuán wánr.
Pršel, mladší bratr si nešel hrát do parku.

Pokud má být vyjádřeno, že děj dosud není dokončen, ale očekává se jeho dokončení v budoucnu, lze před méi 没/沒 / méiyǒu 没有/沒有 umístit hái 还/還 „ještě, stále“.

老师还没来。
老師還沒來。
Lǎoshī hái méi lái.
Učitel ještě nepřišel.
我还没看完你的书。
我還沒看完你的書。
Wǒ hái méi kàn wán nǐ de shū.
Ještě jsem nedočetl tvoji knihu.

Při vyjadřování minulých zkušeností, tedy toho, že něco nebylo nikdy uděláno nebo vyzkoušeno, se ve větě používá vido-časová částice guo 过/過, která označuje zkušenost v minulosti. Zápor takové věty se tvoří pomocí méi 没/沒.

我没去过中国。
我沒去過中國。
Wǒ méi qù guo Zhōngguó.
Nikdy jsem nebyl v Číně.
A: 你喝过中国茶吗?
A: 你喝過中國茶嗎?
A: Nǐ hē guo Zhōngguó chá ma?
A: Měl (Pil) jsi někdy čínský čaj?
B: 我没喝过。
B: 我沒喝過。
B: Wǒ méi hē guo.
B: Nepil.
Srovnej s: Vido-časová částice le 了 1
Srovnej s: Vido-časová částice guo 过/過

2. Méi 没 „ne“ vyjadřuje neexistenci nebo nevlastnictví něčeho

Ve spojení se slovesem yǒu 有 „mít; být (existovat)“ vyjadřuje méi 没/沒, že někdo něco nevlastní nebo že něco neexistuje.

我没有钱。
我沒有錢。
Wǒ méi yǒu qián.
Nemám peníze.
冰箱里没牛奶。
冰箱里沒牛奶。
Bīngxiāng lǐ méi niúnǎi.
V ledničce není mléko.
我没有电脑,但是我有手机。
我沒有電腦,但是我有手機。
Wǒ méi yǒu diànnǎo, dànshì wǒ yǒu shǒujī.
Nemám počítač, ale mám mobil.
教室里没有人,他们都去吃饭了。
教室里沒有人,他們都去吃飯了。
Jiàoshì lǐ méi yǒu rén, tāmen dōu qù chī fàn le.
Ve třídě nikdo není, všichni se šli najíst.