Menu

Osobní zájmena

HSK1 TBCL1

Osobní zájmena, jako jsou wǒ 我 „já“, nǐ 你 „ty“ nebo tā 他 „on“, slouží k označení mluvčího, posluchače či dalších osob nebo věcí. Ve větě mohou vystupovat v roli podmětu i předmětu (přímého i nepřímého), aniž by měnila svůj tvar.

UNIOR personal pronoun sim tra UNIOR personal pronoun sim tra

Slovosled

Základní slovosled

Osobní zájmena slouží k označení mluvčího, posluchače či dalších osob nebo věcí.

Tvary jednotného čísla

čínštinapinyinčeština
我wǒjá
你nǐty
您nínVy (vykání jedné osobě)
他tāon
她tāona
它tāono (pro zvířata, věci nebo abstraktní pojmy)

Zvořilostní formou zájmena nǐ 你 „ty“ je nín 您 „Vy“, která vyjadřuje úctu při oslovování cizích lidí, starších osob, učitelů nebo nadřízených. V posledních letech se zejména na Taiwanu a v Hongkongu používá také nový znak pro ženský tvar zájmena „ty“: nǐ 妳.

Všechna zájmena ve třetí osobě jednotného čísla se v mluvené čínštině vyslovují stejně: tā. Rod nebo přesný význam obvykle vyplývá z kontextu. Zájmeno pro neživé předměty tā 它 se používá výrazně méně než jeho ekvivalenty například v angličtině nebo češtině. V psané čínštině se k rozlišení rodu a životnosti používají různé znaky:

Tā 他: pro mužský rod

Tā 她 : pro ženský rod

Tā 它: pro zvířata, věci nebo abstraktní pojmy

他是我弟弟。
他是我弟弟。
Tā shì wǒ dìdi.
To je můj mladší bratr.
(v čínštině doslova „On je můj mladší bratr.“)
她是我妹妹。
她是我妹妹。
Tā shì wǒ mèimei.
To je moje mladší sestra.
(v čínštině doslova „Ona je moje mladší sestra.“)

Tvary množného čísla

Tvary množného čísla se tvoří přidáním přípony men 们/們 ke tvarům jednotného čísla.

čínštinapinyinčeština
我们/我們wǒmenmy (nezahrnuje nutně i posluchače)
咱们/咱們zánmenmy (zahrnuje i posluchače)
你们/你們nǐmenvy (množné číslo)
他们/他們tāmenoni (pro mužské nebo smíšené skupiny)
她们/她們tāmenony (pro ženské skupiny)
它们/它們tāmenona (pro zvířata, věci nebo abstraktní pojmy)

V čínštině existují dvě osobní zájmena pro vyjádření „my“: wǒmen 我们/我們 nemusí zahrnovat i posluchače, zatímco zánmen 咱们/咱們 vždy zahrnuje mluvčího i posluchače.

Množné číslo nínmen 您们/您們 „Vy“ se vyskytuje převážně v psaném nebo formálním jazyce. V mluvené čínštině se místo toho dává přednost zájmenu nín 您 ve spojení s číslovkou a zdvořilostním numerativem pro osoby wèi 位, například nín sān wèi 您三位 „Vy tři“ (zdvořile).

Množné tvary tāmen 他们/他們 a tāmen 她们/她們 odpovídají zájmenům „oni, ony“: tāmen 他们 se používá pro skupiny mužů nebo smíšené skupiny, zatímco tāmen 她们 se vztahuje výhradně ke skupinám žen.

Ve větě

Čínská osobní zájmena nemění nikdy svůj tvar. Stejné zájmeno se používá ve funkci podmětu i předmětu (přímého i nepřímého). Zatímco čeština mění tvary podle pádů (např. já × mě/mně), čínština si vystačí s jediným tvarem (např. wǒ 我).

podmět
我
我
Wǒ
sloveso
吃
吃
chī
předmět
饭 。
飯 。
fàn.
(Já) jím.
podmět
妈妈
媽媽
Māma
sloveso
爱
愛
ài
přímý předmět
我。
我 。
wǒ.
Maminka mě má ráda.
podmět
他
他
Tā
sloveso
给
給
gěi
nepřímý předmět
我
我
wǒ
předmět 2
书。
書
shū.
Dá mi knihu/knihy.

Se strukturní částicí de 的

čínštinapinyinčeština
我的wǒ demůj
你的nǐ detvůj
您的nín deVáš (zdvořilé vykání v jednotném čísle)
他的tā dejeho
她的tā dejejí
它的tā dejeho (pro zvířata, věci nebo abstraktní pojmy)
我们的/我們的wǒmen denáš (nezahrnuje nutně i posluchače)
咱们的/咱們的zánmen denáš (zahrnuje posluchače)
你们的/你們的nǐmen devaše (množné číslo)
他们的/他們的tāmen dejejich (pro mužské nebo smíšené skupiny)
她们的/她們的tāmen dejejich (pro ženské skupiny)
它们的/它們的tāmen dejejich (pro zvířata, věci nebo abstraktní pojmy)

Osobní zájmeno ve spojení se strukturní částicí de 的 může sloužit jako přívlastek podstatného jména vyjadřující vlastnictví nebo blízký vztah mezi osobami nebo věcmi. Odpovídá tak českým přivlastňovacím zájmenům jako jsou „můj“, „tvůj“, „jeho“, „její“ apod.

personal pronoun
我
我
Wǒ
的
的
的
de
noun
手机。
手機。
shǒujī.
můj mobil
osobní zájmeno
他们
Tāmen
的
的
de
podstatné jméno
老师
lǎoshī
jejich učitel

V hovorové čínštině se částice de 的 často vynechává, pokud přivlastňované podstatné jméno označuje blízkou osobu nebo známé místo, například péngyou 朋友 „přítel, kamarád“, xuéxiào 学校 „škola“, jiā 家 „domov“ nebo gōngsī 公司 „firma“.

我妈妈
我媽媽
Wǒ māma
moje máma
我学校
我學校
Wǒ xuéxiào
moje škola

Funkce

1. Osobní zájmena označují osoby nebo věci

Osobní zájmeno může mluvčí použít k označení sebe, adresáta promluvy nebo dalších osob či věcí, o kterých je řeč. Čínská osobní zájmena mohou být na pozici podmětu i předmětu věty, aniž by měnila svůj tvar.

我是中国人。
我是中國人。
Wǒ shì Zhōngguórén.
Jsem Číňan.
我不认识她们。
我不認識她們。
Wǒ bú rènshi tāmen.
Neznám je.
你爱我吗?
你愛我嗎?
Nǐ ài wǒ ma?
Miluješ mě?
我有一只小狗,今年它三岁了。
我有一隻小狗,今年它三歲了。
Wǒ yǒu yī zhī xiǎogǒu, jīnnián tā sān suì le.
Mám malého pejska, jsou mu tři roky.
Srovnej s: Osobní zájmeno zìjǐ 自己

2. Rozlišení rodu v psané formě zájmen třetí osoby tā 他, tā 她 a tā 它

Zájmeno třetí osoby jednotného čísla se v mluveném jazyce vyslovuje vždy jako tā. V psané čínštině se však rod rozlišuje pomocí použití různých radikálů: tā 他 s radikálem „člověk“ znamená „on“, zatímco tā 她 s radikálem „žena“ znamená „ona“.

他是我弟弟。
他是我弟弟。
Tā shì wǒ dìdi.
To je můj mladší bratr.
(v čínštině doslova „On je můj mladší bratr.“)
她是我妹妹
她是我妹妹。
Tā shì wǒ mèimei.
To je moje mladší sestra.
(v čínštině doslova „Ona je moje mladší sestra.“)

U smíšených skupin (složených z mužů i žen) se používá tvar tāmen 他们/他們 „oni“.

他们是我弟弟和他的女朋友。
他們是我弟弟和他的女朋友。
Tāmen shì wǒ dìdi hé tā de nǚpéngyou.
To je můj mladší bratr a jeho přítelkyně.
(v čínštině doslova „Oni jsou…“)

Pro označení neživých předmětů, zvířat nebo abstraktních pojmů se v psané čínštině používá tā 它 „ono, to“.

A: 你有狗吗?
A: 你有狗嗎?
A: Nǐ yǒu gǒu ma?
A: Máš psa?
B: 有,它在这儿。
B: 有,它在這兒。
B: Yǒu, tā zài zhèr.
B: Ano, je tady.

V mluvené čínštině se zájmena tā 它 „ono, to“ a tāmen 它们/它們 „ona“ často zcela vynechávají, pokud je z kontextu jasné, o čem je řeč.

A: 你有笔吗?
A: 你有筆嗎?
A: Nǐ yǒu bǐ ma?
Máš tužku/pero?
B: 有,在这儿。
B: 有,在這兒。
B: Yǒu, zài zhèr.
B: Mám, tady.

3. Rozdíl mezi  wǒmen 我们/我們 a zánmen 咱们/咱們 pro vyjádření „my“

V čínštině existují dvě různá osobní zájmena s významem „my“. Prvním z nich je wǒmen 我们/我們, které nemusí nutně zahrnovat i posluchače. Druhým je zánmen 咱们/咱們, které naopak vždy výslovně zahrnuje i posluchače. V běžné mluvě však rodilí mluvčí tento rozdíl ne vždy důsledně dodržují a zájmeno wǒmen 我们/我們 často používají i v situacích, kdy se promluva týká i posluchače.

我们是中文学生,你们是英文学生。
我們是中文學生,你們是英文學生。
Wǒmen shì Zhōngwén xuésheng, nǐmen shì Yīngwén xuésheng.
My jsme studenti čínštiny a vy jste studenti angličtiny.
(Mluvčí používá wǒmen我们/我們 „my“, protože posluchači patří do jiné skupiny.)
我们是中文学生,你们是英文学生,咱们都是学生。
我們是中文學生,你們是英文學生,咱們都是學生。
Wǒmen shì Zhōngwén xuésheng, nǐmen shì Yīngwén xuésheng, zánmen dōu shì xuésheng.
My jsme studenti čínštiny, vy jste studenti angličtiny, (my) všichni jsme studenti.
(V poslední větě používá mluvčí zánmen 咱们/咱們, aby zahrnul i posluchače.)

Zánmen 咱们/咱們 „my“ obvykle ve větě slouží pouze jako podmět.

咱们走吧!
咱們走吧!
Zánmen zǒu ba!
Pojďme!
我帮助你,咱们是朋友。
我幫助你,咱們是朋友。
Wǒ bāngzhù nǐ, zánmen shì péngyou.
Pomůžu ti, jsme kamarádi.

4. Zdvořilostní forma nín 您 „Vy“

Zdvořilostní zájmeno nín 您 „Vy“ se používá k vyjádření úcty vůči adresátovi, například při rozhovoru s učiteli, staršími osobami nebo lidmi, které dobře neznáme.

请问,您贵姓?
請問,您貴姓?
Qǐng wèn, nín guì xìng?
Jak se prosím jmenujete příjmením? (doslova „Jaké je Vaše ctěné příjmení?“)
张先生,我很高兴认识您!
張先生,我很高興認識您!
Zhāng xiānsheng, wǒ hěn gāoxìng rènshi nín!
Pane Zhangu, velmi rád Vás poznávám!
老师,我想问您一个问题。
老師,我想問您一個問題。
Lǎoshī, wǒ xiǎng wèn nín yí ge wèntí.
Pane učiteli, chci se Vás na něco zeptat.

Množné číslo nínmen 您们/您們 „Vy“ se vyskytuje převážně v psaném nebo formálním jazyce. V mluvené čínštině se místo toho dává přednost zájmenu nín 您 ve spojení s číslovkou a zdvořilostním numerativem pro osoby wèi 位, například nín sān wèi 您三位 „Vy tři“ (zdvořile).

您二位是中国老师吗?
您二位是中國老師嗎?
Nín èr wèi shì Zhōngguó lǎoshī ma?
Vy dva jste čínští učitelé? (Vy dva jste učitelé z Číny?)
您三位也跟我们一起去吃晚饭吗?
您三位也跟我們一起去吃晚飯嗎?
Nín sān wèi yě gēn wǒmen yīqǐ qù chī wǎnfàn ma?
Vy tři také půjdete společně s námi na večeři?
Srovnej s: Měrová slova podstatných jmen

5. Osobní zájmena s de 的 vyjadřují vlastnictví nebo blízký vztah

Osobní zájmeno ve spojení se strukturní částicí de 的 vyjadřuje, že něco někomu patří nebo že existuje blízký vztah mezi osobami nebo věcmi.

她的中文名字是安娜。
她的中文名字是安娜。
Tā de Zhōngwén míngzì shì Ānnà.
Její čínské jméno je Anna.
那件衣服很好看,我喜欢它的颜色。
那件衣服很好看,我喜歡它的顏色。
Nà jiàn yīfu hěn hǎokàn, wǒ xǐhuan tā de yánsè.
Tamto oblečení je hezké, líbí se mi jeho barva.

Je-li podstatné jméno jasné z kontextu, může být vynecháno (podobně je tomu i v češtině). Spojení osobního zájmena s částicí de 的 stále odpovídá českému přivlastňovacímu zájmenu.

这本书不是我的。
這本書不是我的。
Zhè běn shū bú shì wǒ de.
Tahle kniha není moje.
我的书包跟你们的一样啊!
我的書包跟你們的一樣啊!
Wǒ de shūbāo gēn nǐmen de yīyàng a!
Můj batoh je stejný jako váš!

V hovorové čínštině se částice de 的 často vynechává, jedná-li se o blízký osobní vztah (například se členy rodiny nebo přáteli) nebo příslušnost k nějaké instituci (jako je firma nebo škola).

我男朋友很高。
我男朋友很高。
Wǒ nánpéngyou hěn gāo.
Můj přítel je vysoký.
我家有三口人,我爸爸、妈妈和我。
我家有三口人,我爸爸、媽媽和我。
Wǒ jiā yǒu sān kǒu rén, wǒ bàba, māma hé wǒ.
Moje rodina má tři členy: tátu, mámu a mě.
Srovnej s: Strukturní částice de 的